templ.md

Jak na rozbor uměleckého a neuměleckého textu

Charakteristika uměleckého textu

zasazení výňatku do kontextu díla

• = sdělit, z jaké části knihy úryvek pochází
• využít termíny odpovídající dané literární formě (kapitola X sloka X jednání)
• např. úvod/střed/závěr románu; první jednání; třetí zpěv

téma a motiv

• téma = námět; ústřední myšlenka díla
  • je v podstatě neomezené (všechny jevy z přírody, společnosti, dojmů,...)
  • např. ruský venkov, válka, láska, mezilidské vztahy
• motiv = nejdrobnější téma (souhrn motivů tvoří téma)
  • vychází z daného úryvku, je také neomezený, avšak konkrétnější než téma
  • utváří téma
  • např. růže, zbraň, oblaka, nenávist

časoprostor

• čas = doba, do níž je zasazen úryvek, ale i celá kniha
  • určit část dne, roční období, historickou epochu
  • např. večer, jaro, 1. pol. 19. stol. – romantismus
• prostor = prostředí, ve kterém se odehrává úryvek, ale i celá kniha
  • určit místo, obec, stát
  • např. venkov, Ratibořice, Rakousko-Uhersko

kompoziční výstavba

• = způsob řazení a spojení témat v knize
• rozhodneme, který ze způsobů autor knihy využil, a svoje tvrzní zdůvodníme:
  • chronologický postup – děj plyne za sebou, jednotlivé události příběhu jsou uváděny od nejstarších po nejmladší (např. Petr a Lucie)
  • retrospektivní postup – příběh je uváděn v obráceném pořadí, případně jsou do chronologického vyprávění vsunuty retrospektivní pasáže (např. Babička – babiččino vzpomínání na manžela)
  • rámcové uspořádání – mezi úvod a závěr knihy je vložen ucelený příběh (např. Dekameron – útěk vypravěčů před morem)
  • paralelní uspořádání – uvádění více časových rovin současně (např. Hra o trůny)
• = části, ze kterých se skládá úryvek
• uvést, z jakých částí se úryvek skládá (díly – kapitoly – odstavce; zpěvy – básně – sloky – verše; jednání – výstupy – repliky)

literární druh a žánr

• rozhodneme, o jaký druh a žánr se jedná, a své tvrzení zdůvodníme
• literární druhy:
  • lyrika – dílo, které nemá děj; popisuje dojmy, pocity, nálady autora
  • epika – dílo, které má děj; popisuje skutečnost
  • drama – dílo, které má děj; předvádí skutečnost a je určeno pro divadlo
• literární žánr:
  • určuje se v rámci literárního druhu
  • lyrické – óda, elegie, epigram,...
  • lyricko-epické – balada, romance, poéma,...
  • epické – román, povídka, novela, bajka, pohádka, báje, pověst,...
  • dramatické – komedie, tragédie, činohra

vypravěč / lyrický subjekt

• v próze hovoříme o vypravěči, v poezii o lyrickém subjektu
• vypravěč = mluvčí, který předkládá příběh čtenářovi
• podle gramatické osoby se rozlišuje:
  • er-forma – vypravěč hovoří ve 3. osobě jednotného i množného čísla, obvykle v minulém čase
  • ich-forma – vypravěč je jedna z postav (obvykle hlavní), hovoří v 1. osobě jednotného čísla, obvykle v minulém čase
• podle vyprávěcí roviny se rozlišuje:
  • vševědoucí vypravěč – vystupuje v er-formě, rozebírá a sleduje jednání všech postav, stojí „nad“ příběhem (např. V. Dyk - Krysař)
  • personální vypravěč – vystupuje v ich-formě, vypravěčem je jedna z postav příběhu (např. V. Nabokov – Lolita)
  • neosobní vypravěč – vystupuje v er-formě, zaznamenává chování postav, ale „nevidí“ do jejich nitra (např. V. Páral – Soukromá vichřice)
• lyrický subjekt = mluvčí básnického díla

postava

• jmenujte osoby, které vystupují v úryvku, ale i v celé knize, a charakterizujte je
• dělení:
  • hlavní/vedlejší/epizodická/fiktivní (v ději nevystupuje přímo, např. Godot)
  • kladná/neutrální/záporná

vyprávěcí způsoby

• přímá řeč – vyjadřuje promluvu postavy, je oddělena uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce a řekl: „Pojď, tady nemůžeme zůstat.“)
• polopřímá řeč – vyjadřuje vnitřní monolog nebo dialog propojený s pásmem vypravěče, vyjadřuje citové stavy postav, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce, ne, tady nemohou zůstat.)
• nevlastní přímá řeč – vnitřní monolog postavy, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce, pojď, tady nemůžeme zůstat.)
• nepřímá řeč – reprodukce řeči postavy vypravěčem, neodděluje se uvozovkami (např. Pavel sáhl po její ruce a řekl, že tady nemohou zůstat.)

typy promluv

• pásmo vypravěče – promluva, kterou pronáší vypravěč ich-formou nebo er-formou
• monolog
  • promluva jedné postavy, která není součástí dialogu
  • souvislá a nepřerušovaná promluva jedné z postav
• dialog – promluva dvou a více postav; rozhovor

veršová výstavba

• týká se pouze poezie

• určit, kolik slok a veršů obsahuje úryvek

• určit druh rýmu

• volný rým: nemá pravidelné schéma

• střídavý rým: a, b, a, b

Poledne v tom okamžení,    A
táta přijde z roboty:      B
a mně hasne u vaření       A
pro tebe, ty zlobo, ty!    B

• sdružený rým: a, a, b, b

Sedí babka při ohnisku,     A
měří vodu z misky v misku,  A
dvanáct misek v jedné řadě. B
Pán u baby na poradě.       B

• obkročný rým: a, b, b, a

Šuhaj z Hané práce hledí a dbá,    A
aniž v díle prahne po děvuše,      B
ví, že žena raz za práh přikluše,  B
tři dny a tři noci bude svatba.    A

• přerývaný rým: a, b, c, b / a, b, c, a

Hoj, ty štědrý večere,  A
ty tajemný svátku!      B
Cože komu dobrého       C
neseš na památku        B

• postupný rým: a, b, c, d; a, b, c, d

V pokladu zapředeném          A
v svit tmy, plující splavem,  B
vše sněží a vše splývá.       C
Proč na vás zapomenem         A
sny naše v jitru plavém       B
již do oken se dívá.          C

jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

• týká se pouze prózy a dramatu
• jednotlivá slova vyhledat, pojmenovat a citovat
• rozlišit:
  • slova spisovná – neutrální (pes)
    • hovorová (spacák)
    • knižní (oř)
    • básnická = poetismy (luna)
    • archaismy – slova zastaralá (hvozd)
    • historismy – slova označující zaniklé skutečnosti (palcát)
    • neologismy – slova nově utvořená (Smuténka)
    • přechodníky – archaické tvary sloves (vstávajíc)
    • citoslovce (kšá, hú, hrrr)
    • termíny – odborné názvy (pálená cihla)
  • slova nespisovná – obecná čeština (von, pěknej)
  • citově zabarvená slova (zlatíčko, kretén)
    • nářeční – slova vázaná na území (šufánek)
    • slang – mluva zájmové skupiny (perón, tělák)
    • argot – mluva spodiny společnosti (háčko = heroin)
    • vulgarismy – sprostá slova
• • zdůvodnit, proč je autor využil (např. navození atmosféry historické epochy, napodobení mluvy mládeže, navození básnické atmosféry, realistické zachycení mluvy na vsi,…)

tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

• nalézt, pojmenovat a citovat
• tropy:
  • metafora – nepřímé pojmenování na základě vnější podobnosti (hlad - nejlepší kuchař)
  • metonymie – nepřímé pojmenování na základě vnitřní souvislosti (půjčil si Kunderu)
  • personifikace – zosobnění (stromy šeptaly)
  • přirovnání – porovnání dvou jevů se společným rysem (chová se jako vůl)
  • epiteton – básnický přívlastek (nejčokoládovější čokoláda, krutopřísný vtip)
  • hyperbola – nadsázka (sto let v šachtě žil)
  • eufemismus – zjemnění nepříjemné skutečnosti (usnout navěky = zemřít)
  • dysfemismus – zhrubění skutečnosti (pazoura = ruka)
  • oxymóron – nelogické spojení slov (mrtvé milenky cit)
  • synekdocha – záměna části za celek (přišel o střechu nad hlavou)
  • ironie – řečené je myšleno obráceně (Tobě to ale sluší!)
• figury:
  • určují se pouze v poezii
  • opakování téhož slova krátce za sebou = epizeuxis
  • opakování slov na začátku veršů = anafora
  • opakování slov na konci veršů = epifora
  • opakování slova na konci jednoho a na začátku druhého verše = epanastrofa

kontext autorovy tvorby

• zjistěte, v jaké části autorovy tvorby dílo vzniklo (např. prvotina, vrcholné dílo, dílo ze závěrečného období autorova života, dílo vydané po autorově smrti)

literární / obecně kulturní kontext

• zařadit autora do století, půlstoletí, uměleckého slohu, literárního proudu (např. 1. pol. 19. stol. = romantismus; období mezi dvěma světovými válkami – 1. pol. 20. stol. – demokratický proud)
• říct základní rysy a další zástupce daného směru

Charakteristika neuměleckého textu

souvislost mezi výňatky

• nalézt a vyjádřit společné téma uměleckého a neuměleckého textu, své tvrzení zdůvodnit

hlavní myšlenka textu

• říct vlastními slovy, o čem pojednává text; postihnout ústřední téma

podstatné a nepodstatné informace

• najít v textu pasáže, které nesou základní informace
• najít v textu pasáže/slova, která by bylo možné vypustit
• např. slova uvedená v závorkách, menším písmem, vysvětlivky, nadbytečná synonyma

různé způsoby čtení a interpretace textu

• zodpovědět otázku, zda je text jednoznačný, nebo připouští více výkladů

domněnky a fakta

• zodpovědět otázku, zda text obsahuje pouze ověřené informace, nebo i neověřená tvrzení

komunikační situace (účel, adresát)

• zodpovědět otázku, za jakým účelem text vznikl a komu je určen (např. inzerát – účelem je prodat danou věc, adresátem je někdo, kdo tuto věc shání)
• své tvrzení podložit zdůvodněním, co mě k němu vede

funkční styl

• zařadit text k jednomu z funkčních stylů, případně zdůvodnit, proč je možné text řadit k více funkčním stylům
  • prostě sdělovací – vzkaz, SMS, komentář nebo status na FB, telefonát, …
    • slouží k jednoduchému, prostému sdělení, má volnější stavbu, obsahuje hovorové a nespisovné výrazy
  • administrativní – životopis, úřední dopisy, formuláře, …
    • slouží k výměně informací mezi osobou a institucí
  • publicistický – článek, reportáž, interview, sloupek, úvodník, …
    • slouží k informování o aktuálním domácím a světovém dění, k zábavě
  • odborný – referát, encyklopedické heslo, text z učebnice, přednáška, …
    • slouží k předávání odborných a vědeckých informací
  • umělecký – román, povídka, bajka, báseň
    • má estetický účinek, slouží k zábavě
    • u maturity se vyskytovat nebude, rozebírá se neumělecký text!

slohový postup

• identifikovat, které slohové postupy se v textu vyskytují
• málokterý text obsahuje jediný slohový postup, obvykle se mísí dva až tři
• citovat, která pasáž náleží k jakému slohovému postupu
  • informační – udává informace v nepromyšleném sledu, je nejjednodušší
  • vyprávěcí – uvádí příběh v časovém sledu, má promyšlenou stavbu
  • výkladový – uvádí vztahy mezi jevy a vysvětluje je
  • popisný – uvádí vnější vzhled popisované osoby, věci, prostředí
  • charakterizační – uvádí povahové vlastnosti osoby, skupiny osob nebo zvířete
  • úvahový – uvádí myšlenkové pochody pisatele, obsahuje jeho názory a argumenty

kompoziční výstavba výňatku

• rozlišit a pojmenovat jednotlivé části textu (možno je i prstem ukázat)
• např. počet odstavců, přítomnost nadpisu, titulku, mezititulku, přímé řeči, odrážek, vysvětlivek,…

jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

• viz jazykové prostředky u charakteristiky uměleckého textu